Narozeninové putování se skřítkem za narozeninovou vílou

„Moje milá Adélko, dnes jsou Ti právě tři roky. Co bys řekla, kdybychom si vyrazili na narozeninovou procházku?“

Podle předpovědi mělo celý den pršet. Nevzdali jsme se a na plánované „narozeninové procházce“ jsme trvali. A tak se stalo, že kolem třetí hodiny odpolední, když se obě moje malé dětičky vyspinkaly, vykouklo sluníčko a z deštivého dne se jako mávnutím kouzelného proutku vyklubal nádherný den babího léta.

Čirou náhodou se k nám, malým sestřenkám a tetě připojila i babička s pratetou. Skvělá sestava naší, donedávna pouze „ženské“, rodinné větve. Největší netrpělivost a spoustu otázek, kam půjdeme a co tam budeme dělat, měly ty nejstarší – babička a teta. Dětičky si vesele vykračovaly a pobíhaly. Když jsme se zastavili, vykouknul z mé kapsy skřítek.

„Ahoj děti! Kampak jdete?“ zeptal se. „A jak se jmenujete?“ Dětičky hltaly každé skřítkovo slovo, Terezka zodpovědně odpovídala na všechny otázky a Adélka byla štěstím bez sebe, že skřítek povídá právě o jejích dnešních narozeninách.

Skřítek dal dětem jasné instrukce. Narozeninové víle v noci velký vítr rozfoukal její lesní domeček a déšť ho pak odplavil. Víla má dnes moc práce s péčí o lesní zvířátka, proto požádala skřítka, aby jí domeček opravil. Sám na to ale nestačí. A tak skřítek poprosil děti, aby mu s opravou domečku pomohly.

„Aha, tak proto jsme si měly vzít košíčky…“ Do košíčků jsme cestou nasbírali kamínky, větvičky a další stavební prvky, které se dětem líbily.

Holky nadšeně běžely napřed a už v lese za loukou hledaly to správné místo pro vílí domeček.

To pravé místo našly. Přesně tam, kde jsme s Johankou před lety postavily poslední vílí domeček. Pak naše putování za vílami na několik let ustalo. Johanka začala chodit do školy, já jsem dojížděla do práce a vracela jsem se pozdě večer. Na víly jsme zapomněly. Naštěstí ale jen na čas.

Díky kamarádce Lence Kertisové, která vydala nádhernou knížku dětských příběhů Lásenka a její kouzelná zahrada, jsem si na víly a na to, s jakým nadšením malá Johanka stavěla vílám domečky, kdykoliv jsme byly na procházce přírodou, po letech vzpomněla.

Najednou mi bylo líto, že by moje malé děti byly ochuzeny o putování za vílami. „To nesmím dopustit.“ Rozhodla jsem se, že je přímo nutností nechat děti nahlédnout do fantastického světa víl a skřítků.

Na místě, kde stál poslední vílí domeček, se daly rozeznat jeho „základy“. Holky začaly hned stavět a ochotně Johance, která jako zkušená stavitelka vílích domečků měla jasný koncept, podávaly všechny stavební materiály: klacíky, lístky, šišky a žaludy. Bavily se parádně. Když bylo dílo hotové, skřítek opět promluvil.

Děti ztichly a bedlivě naslouchaly. „Protože jste postavily ten nejkrásnější vílí domeček a víla, až se vrátí dnes domů, bude mít velkou radost, mám pro vás, milé děti, PŘEKVAPENÍ.“

Johanka v tu chvíli odkryla tajemství tašky, kterou nesla celou cestu na rameni. Adélka, Terezka, Stellinka i Vašík si z tašky vybrali svého narozeninového plyšáčka, kterých jsme za ty roky nastřádali pěknou sbírku.Plyšáčci, kteří odpočívali několik let v krabici našeho sklepa, dostali nový život a všechny děti je s nadšením objímaly. Adélka si oblíbila skřítka, který nás celou procházkou provázel.

Když skřítek dětem pověděl, že na ně doma čeká narozeninový dort, nadšení se znásobilo a cesta domů utíkala jedna radost…

Takový krásný narozeninový den, jaký jsme letos prožili, bych přála zažít všem dětem.

A proto se nebojte popustit uzdu své fantazii, Vaše děti to dozajista ocení.

♡