Kojení je přirozené chování, které je nám od přírody dáno. Kojení je velmi jednoduché. Musí být jednoduché, protože pokud by kojení bylo něco složitého, potom by jistě lidský druh už dávno vyhynul.

Kojení jsou pro mě chvíle radosti a souznění, a protože si přeji, aby tato radost byla dopřána i ostatním ženám, které s kojením z nějakého důvodu zápasí, absolvovala jsem seminář „PODPORA KOJENÍ S VYUŽITÍM PŘIROZENÉ POZICE NA TĚLE MATKY“ a stala jsem se poradkyní přirozeného kojení.

Všechny myšlenky, které byly na semináři vyřčeny, krásně zapadají do kontextu přirozeného mateřství, kterému se s velkou radostí věnuji. Kojení by totiž v žádném případě neměl být zápas, ale harmonická souhra matky a dítěte.

Během posledního dne semináře se mi v hlavě zrodila myšlenka natočit krátké video, které by Přirozené kojení podle lektorky Míši Topinkové představilo.

Musím se přiznat, že to byla velká výzva jak pro mě, která jsem nikdy žádné video netočila, tak i pro Míšu, která netušila, že když mi kývla na rozhovor, měla jsem na mysli videorozhovor.

Nakonec jsme obě překonaly samy sebe. I když video není vůbec dokonalé, chybí mu konec a můžeme na něm hledat spoustu chyb, je zároveň krásným představením toho, co koncept Přirozeného kojení je.

Více o konceptu přirozeného kojení najdete na stránkách www.prirozenekojeni.cz.

Pokud byste neměly možnost pustit si zvuk, nebo by byl zvuk příliš slabý, můžete si rozhovor přečíst:

Ráda bych Vám představila Míšu Topinkovou, která je zakladatelkou konceptu Přirozeného kojení. S Míšou jsem se setkala na kurzu podpory přirozeného kojení v Plzni a jsem nadšená z toho, o čem jsme si tam povídaly, protože všechno do sebe krásně zapadá a já bych se ráda Míši zeptala na pár otázek.

Míšo, můžeš říct, co to vlastně „Přirozené kojení“ je?

Přirozené kojení je vlastně kojení způsobem, jakým bychom kojily, kdybychom o kojení vůbec nic nevěděly. Takové to pravěké kojení, které nám nadělila příroda, které máme v sobě a které je nám dané. Je to vlastně netechnický způsob kojení, kdy jde jen o interakci mámy a dítěte.

Jak jsi k tomu došla, že se Ti tento způsob osvědčil? Jaká byla Tvoje cesta?

Poté, co jsem se o kojení začala zajímat, jsem zjistila, že naučit ženu správnou polohu, kde má mít ruku a jak má ležet dítě, mi úplně nejde. Ani těm ženám to moc nešlo. Byly z toho hodně nervózní, a tak jsem od toho postupně upustila. V podstatě to vyšlo samo ze situace, kdy mi přišlo, že toto není úplně optimální způsob podpory.

Později jsem se setkala se studiemi Susan Colsonové, která popisuje přirozené kojení. Popisuje ho vědecky a v tu chvíli mi všechno do sebe zapadlo. Ten koncept mi byl najednou jasný. Pochopila jsem, proč mi technika nebyla blízká a proč jsem šla skutečně spíš cestou behaviorálního konceptu. Konceptu, kde sleduji jenom interakci matky a dítěte a podle toho matku vedu k tomu, aby svoje miminko podpořila v kojení.

Co vidíš jako největší překážku? Co maminky nejčastěji řeší a co je kamenem úrazu kojení? Proč bývá v dnešní době s kojením tak často problém?

Myslím si, že zásadní překážkou, která nám brání v přirozeném kojení, v tom, abychom chytly dítě, přiložily a ono se kojilo, je dnešní doba, která nás vede k technickému způsobu života. Máme na všechno přístroje, všechno umíme změřit a snažíme se měřit i kojení. A ono je kojení ve své podstatě velmi neměřitelné.

Prostě se nedá říct, jak přesně kojení funguje, jak přesně se třeba mateřské mléko mění a technika nám hrozně leze do toho přirozenému konceptu, kdy se snažíme, aby se děti chovaly tak, jak my předpokládáme. A ony se tak nechovají a pak je z toho problém, protože se nekojí tak, jak bychom my očekávaly.

Jsou v tom i naše velká očekávání a další věc, která mě k tomu napadá, je, že dětem velmi málo rozumíme. Že se ani příliš nesnažíme jim porozumět a máme pocit, že to miminko, které se narodí, je úplně bezbranné a vůbec nic neumí.

Právě Susan Colsonová ve své studii biologického kojení, toho přirozeného kojení tak, jak nám bylo dáno, krásně popisuje, co všechno miminko umí, co dělá, a že je opravdu soběstačné a dokáže toho spolu s mámou mnoho, aniž bychom o tom věděly a vůbec tušily, co dítě dokáže a co nám dokáže naznačit a říct. Takže to je taková neochota, nebo neporozumění dítěti, kdy si vysvětlujeme věci tak, jak nejsou.

Mohla bys říct svoje doporučení, hlavní myšlenku, nebo dokonce poselství?

Myslím si, že bychom hlavně měly zapomenout na všechny tabulky, návody a postupy ke správnému kojení. Ten nejlepší návod na kojení nám dává naše dítě. Když miminko vezmeme do náruče a dáme ho na sebe, tak ono nám tím, jak se chová a jak reaguje, dává najevo, co potřebuje, a to je to zásadní sdělení.

Tady rozhovor končí. Trochu nám selhala technika a do záznamu se nevešla závěrečná myšlenka o tom, že návody nám mohou v začátku trochu pomoci, ale určitě bychom se jimi neměly bezmezně řídit, protože ten nejlepší návod na kojení už máme a jejím právě naše dítě.

Na závěr jsem Míše poděkovala, že s rozhovorem souhlasila a popřála jsem jí mnoho dalších spokojených kojících maminek a spokojených kojených miminek.

---