Jak jsem porodila přirozeně po dvou císařských řezech – 12 otázek a odpovědí

Porodní příběhy mají velkou moc. Tento rozhovor navazuje na porodní příběh  „Splněný sen o VB2C – Přirozený porod po dvou císařských řezech“ . Ten si přečtěte jako první :-). Je to příběh  splněného snu o přirozeném porodu po dvou předchozích císařských řezech.

ROZHOVOR s ženou, která porodila přirozeně
po dvou císařských řezech

Milá Mášo, ráda bych se Tě zeptala na pár otázek, které mě napadly při čtení Tvého krásného příběhu. Věřím, že Tvůj příběh bude velkou inspirací pro mnoho žen, které zažily jeden nebo více císařských řezů a stále touží porodit přirozenou cestou. Ty jsi totiž dokázala to, co je pro mnoho žen velkým snem.

  1. Ve svém porodním příběhu píšeš o svém přesvědčení, že je i druhý císařský řez nevyhnutelný a o přijetí císařského řezu…

Ahoj! Přijetí druhého císařského řezu spočívalo v předporodní přípravě s porodní asistentkou, na jejíž přednášce jsem se tenkrát dozvěděla, že CS jsou často zbytečné a jsou vyprovokované zásahy do porodu. Sice zmiňovala, že jsou ženy, které po sekci porodí přirozeně, ale tato představa mi byla velmi vzdálená.

V porodnici doktor říkal: „No vy máte zase břicho (velké), naplánujeme operaci.“ Říkala jsem, že si přeji přirozený rozjezd porodu. To pro ně bylo samozřejmě nepohodlné přání, ale říkali „no pokud se to začne před plánovaným termínem, tak co s vámi máme dělat, ale představte si, že to bude v noci nebo o víkendu, to by pak byla zase akutní SC, a vy tentokrát chcete spinal…“.

Pořád tam bylo, že o mém porodu rozhodují doktoři. Přistoupila jsem na to, protože jsem se prostě bála. Měla jsem doma malou holčičku a představa, že ohrozím sebe a miminko, byla těžká… Takže plánovaná sekce, porod se před tímto termínem nerozjel.

Ještě zmíním, že se doktor velice divil, že chci spontánní rozjezd porodu. Říkal, že všechny to chtějí mít naplánované, aby věděly co, jak a kdy a v klidu přišly na sekci. Z toho vidíte, že celkově porodnice byla (a je) zaměřena na dominantní přístup vůči rodičkám. Ale tenkrát jsem na to prostě přistoupila, pořád jsem si myslela, že jsou kompetentnější než já, co se týče porodu.

Takže nakonec jsem přijala sekci (no, v ten moment jsem myslela, že přijala) a těšila jsem se, že druhé dítě uvidím a uslyším hned a to mě velmi povzbuzovalo. Ale převzít zodpovědnost do svých rukou jsem u druhého porodu nedovedla, stále to byli „oni“, kdo rozhoduje.

  1. Druhý císařský řez pro Tebe byl o mnoho příjemnější zážitek. Proběhl ve stejné porodnici jako první?

Ano, proběhl, protože i další porodnice ve městě má stejnou filozofii a jet někam jinam mě ani nenapadlo. Byla jsem ráda, že je to blízko místa, kde bydlíme. Manžel s dcerkou mě často navštěvovali a nosili mi obědy.

  1. Musela sis o pomazlení tvářičkou po porodu říct?

To mi poradila porodní asistentka, ke které jsem chodila na předporodní přípravu. V porodnici jsem o to požádala a vyhověli mi, ale až po tom, co miminko umyli, zvážili a změřili… a opravdu to bylo na pár vteřin. Byla jsem z toho cela pryč a v ten okamžik jsem synovi nahlas přála vše nejlepší do života.

Ale můj hlas nebylo to první, co miminko uslyšelo. První hláška byla od porodníka, když ho vytáhl z břicha: „No, to bude starosta.“ (Vzhledem k velikosti syna, byl velký.) Aspoň ta hláška byla vtipná.

  1. Když jsi při třetím těhotenství začala uvažovat o přirozeném porodu, setkala jsi se i s negativními reakcemi?

Moje gynekoložka byla překvapená, samozřejmě povídala o rizicích, ale vyloženě mě neodrazovala. Doporučila mi zajít do místních porodnic zjistit, jaký na to mají názor. Což jsem udělala a ani v jedné jsem nenašla pochopení. A jsem ráda, že jsem tam šla, protože mě to zbavilo iluzí, že stačí mít jasnou představu o svém porodu a pak lze rodit kdekoliv a dle vlastní představy.
Kdepak, podpora personálu je nezbytná, aspoň pro mě.

Ne bojovat, ale rodit, ne něco prosazovat, ale spolupracovat.

Takže jsem zjistila, že za svým snem budu cestovat (domácí porod jsem nezvažovala). Okolí jsem do toho moc nezasvěcovala, ze začátku jen manžela a jednu kamarádku. Oni mě podpořili, ale dlouho to byla jen myšlenka a já nevěděla, jak se začít připravovat doopravdy. Vše začalo po setkání s dulou. Sice jsme se kvůli různým okolnostem po seznámení na festivalu „Cesta ženy – matky“ setkaly až za dva měsíce, stejně se ale začaly dít věci. Dostala se ke mně ta správná literatura a přes facebook jsem poznala ženy, které prožily přirozený porod po sekci.

  1. Podle čeho jsi se řídila při výběru duly?

O své dule jsem věděla předem, že podporuje ženy po SC u přirozených porodů, a na listopadovém festivalu „Cesta ženy – matky“ jsem se s ní seznámila osobně. Oslovila mě svojí přirozeností a takovou zvláštní kombinací ezoterična a zároveň pevného stání nohama na zemi. Možná je to pro duly typické. 🙂 Podpořit ženu po duchovní stránce a zároveň umět zařídit spoustu praktických věcí.

  1. Prozradíš nám její jméno?

Pokud si to někdo bude přát, sdělím soukromou zprávou. Kontaktovat mě můžete ve facebookové skupině Porodní příběhy.

  1. Intenzivně jsi se na přirozený porod po předchozích císařských řezech připravovala a pracovala jsi na přijetí předchozích císařských řezů. Vidíš to jako důležitou fázi přípravy?

Ano, po festivalu se vše báječným způsobem rozběhlo. I když jsem nevěděla, kde začít, informace se najednou jen hrnuly.

Objevem se pro mě staly knihy Odenta a Lucie Suché a Hypnoporod. Přidala jsem se do skupiny HBAC VBAC CZ, objevila jsem tvůj příběh a afirmace. Napsala mi žena, která měla zkušenost přirozeného porodu po sekci a podpořila mě… Navíc jsem poslouchala nahrávky VBAC od Jemného Zrození, díky kterým jsem si zvykla na uvolněné dýchání, vizualizaci.

Svoji první akutní sekci jsem plně přijala, až když jsem prošla celým procesem přirozeného porodu. Před tím jsem na tom sice pracovala, ale to opravdové emocionální přijetí a klid přišly teprve teď. Když se na to zpětně dívám, jsem ráda, že to tenkrát skončilo akutní sekcí, protože pokud by se miminko nezamotalo do pupeční šňůry, kdo ví, jaké další triky bych ještě absolvovala, jaké zásahy. Takhle to neinformované trápení bylo včas přerušené.

Ono se nejedná ani tak o vaginální porod samotný za každou cenu, jako o to, aby ho žena radostně prožila, aby to byl její porod, její bolest a extáze, bez urychlování a narušování přirozených procesů.

Druhý porod císařským řezem jsem opravdu přijala předem (ještě před narozením syna) a třeba i při meditaci s nahrávkou VBAC věnované přijetí sekce jsem pracovala s tou první – akutní, plánovaná se ukázala být zhojená.

  1. Píšeš, že jsi měla těžký rozhovor s primářem porodnice, ve které jsi prodělala dva porody císařským řezem. Chceš nám o tom povědět víc?

Do této porodnice jsem šla na konzultaci pro případ, že by se porod rozjížděl rychle a aby tam o mě a mých přáních věděli. Přišlo mi z jejich současné rétoriky, že se za poslední roky stali otevřenější alternativám. Jinak jsem byla už rozhodnutá pro chebskou porodnici. Takže jsem tam šla prozkoumat terén a byla jsem v klidu. Šla jsem za člověkem, který pomohl na svět mému synovi při plánované sekci, a chtěla jsem v klidu probrat svou představu.

Nakonec jsem své porodní přání ani nevytáhla, bylo by to zbytečné. Verdikt byl okamžitý, třetí sekce a bez diskuze. Pochopila jsem, že se za ta léta vůbec nic nezměnilo, a odešla jsem. Ale tím, že doktor zopakoval rizika, že se ptal, proč to vůbec chci apod., to celé navíc tak povýšeně, mě to vážně zasáhlo. Navíc to bylo v posledních týdnech, kdy je žena obzvlášť citlivá.

Řekla jsem si, že do Chebu prostě musím dojet.

  1. Měla jsi v průběhu porodu pochybnosti o tom, jestli zvládneš porodit vlastními silami? Já jsem totiž takové pochybnosti měla a v určité fázi porodu jsem měla chuť to vzdát. Stalo se Ti to také?

Mně se to stalo, když už kontrakce několik hodin nikam nevedly, porodní cesty byly otevřené, ale voda neodcházela, a tak byly stahy velmi bolestivé, a při tom se nic nedělo. Napadalo mě tlumení bolestí a píchnutí vody.

Ze strany porodníků ale žádná taková nabídka nepřišla, dula provedla zvednutí miminka rebozem pro následné lepší nasměrování hlavičky a doktor zpětně říkal, že by dirupci vaku blan ani nenabízel, že by tím narušili přirozenou rotaci. Jsem velmi vděčná za takový přístup a trpělivost.

  1. Pálení v jizvě po předchozích sekcích jsi cítila jen v začátku porodu?

    Jizva pálila pár hodin v začátcích porodu. Dula mi vysvětlila, že se roztahuje tkáň a pokud je to jen konec jizvy,tak je to naprosto v pořádku. Já jsem to tak měla, pálení v pravém konci jizvy, a po několika hodinách si tkáň evidentně zvykla J a na jizvu jsem si ani nevzpomněla. Mě bolelo hlavně v kříži.

  2. Jak vnímáš bonding?

    Bonding je sladký, jsem šťastná do teď.

  3. Co bys doporučila ženám, které si po předchozích císařských řezech přejí porodit přirozeně?

    Milé ženy, vše je možné, pokud si to přejete!!! Teď je tolik informací, inspirujících příběhu, zkušených dul a porodních asistentek. Jen v sobě najít odvahu a jít do toho!

    Pro mě byly velmi důležité zkušenosti a příběhy, díky tomu VBA2C přestal být sci-fi, ale něčím, co se děje a co si mohu také dopřát. 🙂

Moc vám to přeji!


Máte nějaký dotaz? Vstupte do uzavřené skupiny Porodní příběhy.

Díky svým třem dětem jsem našla cestu k empatickému vnímání dětské duše a s důvěrou čerpám z napojení na svou intuici. Podporuji ženy v přirozeném porodu po předchozím císařském řezu, v raném poporodním období, v empatickém vnímání dětské duše, kojení a radostném mateřství. Jsem poradkyní přirozeného kojení. Můj osobní příběh najdete zde >>
Komentáře
  • Rubriky
  • Instagram