Kojení je tekutá láska

Kojení je bezesporu tím nejpřirozenějším projevem mateřství. Schopnost matky kojit své dítě a schopnost dítěte přijímat mateřské mléko z prsu je nám od přírody dána. V dnešní době je kojení opředeno mnoha mýty a kolem kojení se traduje mnoho technických a všelijakých doporučení. Kojení ale není technickou záležitostí. Schopnost kojení je instinktivní a vrozená. Každá* maminka je schopná svoje dítě nasytit svým mlékem a to je základní myšlenka, kterou bychom měly mít na paměti.

Věřím totiž, že kojení není jen potravou pro naše děti, ale že je zároveň i tekutou láskou.

(*Každá maminka až na výjimky, kdy kojení z vážných důvodů není možné.)

Moje zkušenost

Mám tři děti. Všechny jsem dlouhodobě kojila a nejmladšího stále kojím. Kojení pro mě znamená spojení a propojení s dítětem.

Kojení je jako prodloužené těhotenství. Cítím, jak energie proudí v kruzích a tím se aktivuje jak tvorba mléka, tak porozumění a komunikace na jemnějších úrovních.

Když si vzpomenu na své začátky kojení, musím přiznat, že jsem si vůbec nevěděla rady.

Poprvé jsem byla zoufalá

Po porodu první dcerky jsem v porodnici propadla zoufalství, že se mi určitě žádné mléko nezačne tvořit. Tabulka určovala, že mám kojit 20 ml a váha pořád ukazovala 0.

„Určitě nemám dost mléka,“ myslela jsem si. Laktace u mě nastoupila později, což je po císařském řezu naprosto běžné.
Pak jsem ale propadala zoufalství z přeplněných, bolavých prsou, na kterých se začaly objevovat ragády.

Dcerka pořád spala a bylo těžké ji probudit.

Při porodu císařským řezem jsem dostala navíc dávku opiátů, které se z mateřského organismu odbourávají celkem rychle, ale z krevního řečiště novorozence se odbourávají po dobu několika dnů. *

*To vím dnes, tenkrát mě na to nikdo neupozornil. Není divu, že moje miminko bylo tak spavé.

Sestra z oddělení šestinedělí mě učila, jak ji mám ošklivě štípat, aby se probrala, a moje hlazení po tváři považovala za chlácholení, které ji ještě víc uspává.

Po příchodu domů mi z prsou doslova stříkalo mléko a malá dcerka se při kojení úplně zalykala.

Po druhém porodu jsem opět uvěřila, že žádné mléko nemám.

Dcerku, která měla pořád nižší teplotu, než je běžné, jsem musela po každém přiložení, které nemohlo být dřív než po třech hodinách, odevzdávat na novorozenecké oddělení na zahřívání v inkubátoru. Nedovolily mi mít dcerku u sebe.

Jediné vhodné prostředí pro bezproblémovou adaptaci novorozeného miminka je matčino tělo, které ho zahřívá a dává mu zároveň pocit bezpečí.

Vůbec mi v tom poporodním opojení nedošlo, že za nízkou teplotou stojí hlavně fakt, že v říjnu nefungovalo topení a v pokoji bylo stěží 17 stupňů. A mít dítě v posteli se trestalo jako největší hřích. Byla jsem poslušná a neodporovala autoritě.

Pak mi to došlo. „Vždyť já přece umím kojit!“

A najednou to šlo. Kojení se rozeběhlo, teplota šla nahoru a my šťastné domů.

Po třetí jsem se už nenechala rozhodit.

Přestože jsem dostala lejstra na zaznamenávání váhy před a po kojení, ignorovala jsem je s jistotou, že si moje malé děťátko vezme přesně tolik, kolik potřebuje. Věděla jsem, že tak malé dávky ani digitální váha v porodnici nedokáže zachytit.

Přála jsem si jít domů dřív. Po přirozeném a krásném porodu bez zásahů jsem už v porodnici neměla důvod zůstávat. Vyhověla jsem přání paní doktorky a zvážila miminko před a po kojení. Váha ale nezaznamenala vůbec nic, přestože synek krásně sál. Paní doktorka sice nebyla spokojená, ale s dlouhým poučením a nechápavým postojem, proč nechci využít luxus nemocnice a raději zvolím „Ambulantní porod“, nám šla vystavit propouštěcí zprávu.

Emoce, které při kojení prožíváte, jsou klíčem k vyřešení potíží

To už jste možná někde slyšela. Když je maminka v pohodě, je v pohodě i miminko. Děti totiž mají jedinečnou schopnost zrcadlit rodičům jejich emoce, které si sami možná ani nedovolí vnímat.

Proto se tak často stává, že miminko svým pláčem dává najevo nespokojenost, kterou maminka ne a ne pochopit.

Pokud se potíže týkají kojení, je dobré, aby se maminka podívala na emoce, které při kojení prožívá.

Může se zeptat sama sebe:

  • Důvěřuji si?
  • Je pro mě kojení radost?
  • Věřím, že své dítě dokážu uživit svým mlékem?
  • Rozumím svému dítěti?
  • Jaký byl porod  a jaké emoce jsem po porodu prožívala?
  • Dávám svému dítěti dostatek lásky?

Prožívané emoce mohou být klíčem k uzdravení potíží, které s kojením souvisí. Nejčastěji je to nedůvěra v sebe samu. Ta může být porušena třeba jen nemístnou poznámkou dětské sestry na úkor Vašich prsou a schopnosti nakojit Vaše dítě. Takové poznámky v momentu, kdy je maminka po porodu velmi citlivá a ve své nové roli není dostatečně ukotvená, mohou mít přímo zdrcující následky.

Kojení vyživuje tělo, ale i duši

Miminko má přímo životní potřebu být se svou maminkou. V jejím náručí se cítí být v bezpečí a přijímáno. Cítí se být na tomto světě „správně“.

Hledejte, co Vám a Vašemu dítěti vyhovuje

Nikdo Vám nedá zaručený a univerzální návod, jak na Vaše dítě. Jisté ale je, že kojení je jedním ze základních předpokladů, že Vaše miminko bude spokojené. Hledejte způsoby, které Vám vyhovují.
Věřte, že si Vaše miminko řekne, co potřebuje. Zároveň důvěřujte sama sobě a svému mateřskému instinktu, který bude potřebám Vašeho miminka naslouchat.

Můžete využít přirozenou polohu na těle matky, takzvanou „savčí“ polohu, ve které se miminko dotýká celým tělíčkem těla matky. Vertikální poloha mu poskytne dostatečnou oporu a gravitace pomůže, aby se přisálo samo a správně.

Kojení je čas pro vás dva

Při kojení zapomeňte na všechno, co Vám pověděla Vaše maminka nebo dětská sestra v porodnici. Soustřeďte se na sebe – dávající, a na miminko – přijímající. Na Vaše spojení. Důvěřujte sobě, ale i svému dítěti, které ví, jak se správně přisát a jak se kojit.

Vy jste tady, abyste své miminko podpořila a dala mu své mléko, které je pro Vaše dítě nejen potravou, ale i tekutou láskou.

Mateřské mléko:

  • Uklidňuje.
  • Léčí.
  • Sytí potravou i láskou.

Dodnes kojím na přání a bez omezení. Ze začátku mi bylo úplně jedno, že je to možná i 15x za den a noční kojení radši vůbec nepočítám.

Podporuji ostatní maminky v kojení

Kojení je mi naprostou přirozeností a velkou radostí. Dnes už vím s absolutní jistotou, že všechno, co ke kojení potřebujeme, jednoduše máme.

Jsem přesvědčená, že kojení je jednou z nejpřirozenějších věcí, které s mateřstvím souvisí. Vždycky jsem ostatní maminky v kojení podporovala. Abych uměla porozumět i situacím, se kterými jsem se sama při kojení nesetkala, stala jsem se poradkyní při kojení.

O tom, jak jsem se stala laktační poradkyní a co je to přirozené kojení, se dočtete v článku „Co je to přirozené kojení“

Díky svým třem dětem jsem našla cestu k empatickému vnímání dětské duše a s důvěrou čerpám z napojení na svou intuici. Podporuji ženy v přirozeném porodu po předchozím císařském řezu, v raném poporodním období, v empatickém vnímání dětské duše, kojení a radostném mateřství. Jsem poradkyní přirozeného kojení. Můj osobní příběh najdete zde >>
Komentáře
  • Rubriky
  • Instagram