Přirozený porod po císařském řezu je VELEDAR na celý život

Milé maminky,

podělím se s vámi o náš porodní příběh.

Už doma jednu holčičku máme, sekci jsme měly po 30 hodinách nepostupujícího porodu. Druhá dcerka měla přijít na svět po 23 m, termín 24. 12. A přišla, nádherně. Dala mi veledar na celý život.

Ačkoliv jsem z Prahy, rozhodla jsem se rodit v Trutnově. Dostala jsem doporučení od naší duly Moniky, že jsou k VBAC vstřícní, trpěliví a žádná vyvolávání a další medikamenty nepoužívají. Jelikož tam náhodou bydlí manželovi rodiče, bylo vybráno.

Oproti prvnímu těhotenství jsem nyní dva týdny před termínem v noci pravidelně cítila poslíčky, a tak jsme se v Praze zabalili týden před termínem a raději vyrazili. Poslíčci byli silní, ale nic se nedělo a po týdnu vyčkávání panovala v celé rodině pouze „porodní nálada“.

Rozhodla jsem se, že chci Vánoce. Pro sebe i pro dcerku. Přehlasovala jsem obě rodiny až po strýčka a Štědrý den jsme se jako tradičně vydali strávit v širším rodinném kruhu do Krkonoš na naši chalupu.

Sněhu jako dlouho ne, takže auto pod kopcem a nahoru pěšky. Byla sobota 23. 12. odpoledne. Nádherná procházka zasněženou krajinou, povídaní s miminkem, konečně Vánoce. Valentýnce jsem řekla, že den narození záleží čistě na ní, já se prostě přizpůsobím a určitě to spolu dobře zvládneme. Pak zdobení stromečku, sváteční ovar s křenem a spát.

Ještě jsem poslouchala nahrávky z Jemného zrození, spala tak dvě hodiny a Madlenka dostala horečku.

Po uchlácholení jsem zase začala cítit poslíčky, tentokrát nějak pravidelnější… Kolem páté ráno jsem vzbudila Vítka, že se asi něco děje. Zakázal mi sprchu na chatě a zavelel směr Trutnov.

Vítkova maminka nám udělala snídani, ale kontrakce s vánočkou v puse nebyly to pravé ořechové, takže jsme to rychle zabalili, nasadili pohorky, čelovku a vydali se k autu č. 1. Asi 150 m sněhem se zesilujícími kontrakcemi, pak kousek z kopce tchánovou čtyřkolkou (odpoledne mi přišlo fakt zbytečné, aby házeli tolik cesty, stejně se nikam nepojede…) a potom naším autem…

Proklínala jsem každý kruhový objezd a byla po probdělé noci strašně unavená. Celou cestu jsem absolvovala se zavřenýma očima, hlubokým dlouhým dýcháním a pokračovala tak i v Trutnově v bytě. Do porodnice jsem ještě nechtěla, zato jsem chtěla noc, i když už se rozednilo.

Víťa mi napustil vanu, zatemnil byt a zapálil svíčky. Po dvou hodinách ve vaně se mi kontrakce tak uklidnily, že jsem si i zdřímla a napadlo mě, že se mi možná zastaví porod. Ale možná taky ne…

Valentýnce jsem zase zopakovala, že je to na ní, já počkám. Že jestli se na to ještě necítí, pojedeme oslavit Štědrý večer zpátky za Madlenkou, ale jestli je nachystaná, my taky. A nemůžeme se dočkat. A dárků, to ať se nebojí, bude i přes rok hodně. O to se postarám. 🙂 A chvilku na to mi praskla voda.

Nevěřila bych, že to ve vaně poznám. Ale byla jsem si stoprocentně jistá. Příroda. Řekla jsem Vítkovi, že dnes bude miminko. A najednou to šlo ráz naráz.

Deset minut na to zesílily kontrakce natolik, že se mi na souši nedařilo dobře prodýchávat. Vítek volal Monice, ať k nám přijede. Přesunula jsem se do sprchy a začala vydávat neovladatelné zvuky (prý jako lvice, lichotník jeden…).

Tak Vítek zase volal Monice, ať k nám nejezdí, sraz raději v porodnici. Nemohla jsem se obléct, takže nakonec jen v šatech bez podprsenky a punčoch jsem se dostala do auta, v podstatě pořád se zavřenýma očima. Cesta v mlze, příjem trochu probrání, nález 4–5 cm.

Pak slyším, jak se druhá PA ptá: „Nemám připravit sál?“ Má první PA: „Asi ano, jde to rychle.“ Pak úžasný klidný pan doktor Krotký, povzbudivá slova PA a zbytek té správné konstelace přivezla Monika.

Jen jsem si dýchala po svém a opakovala si:

mé tělo je dokonalým nástrojem zrození“.

Pár minut na to se narodila VALENTÝNKA. Celkem 25 minut po příjezdu do porodnice, přirozeně a bez poranění.

Nemohla jsem tomu uvěřit, naprostá euforie. PA mi rychle svlékla košili a položila Valentýnku na břicho. Bylo to neuvěřitelné, plavala jsem v hlubokých vlnách štěstí. Během krásného dvouhodinového bondingu se Valentýnka přisála, placenta vyšla hladce ven za malou chvilku.

To štěstí si ponesu celý život a jsem za něj Valentýnce a svému tělu nesmírně vděčná.

Jana: Chtěla byste sdílet, proč byl první porod císařským řezem?

Dominika: První porod byl před 23 měsíci, nepostupující porod trvající 30 hodin. Ukončen sekcí, byla jsem úplně vyčerpaná a už bohužel ani nezaostřila zrak… První půlku jsme zkoušeli přirozeně, ve druhé s vyvolávací tabletou, pak oxytocinem a epiduralem. Nakonec mi ani nezabral a sekce byla v plné narkóze.

Jana: Přála jste si tedy podruhé porodit přirozeně?

Dominika: Ten pocit, kdy se matka probere na JIP, je úplně zmatena a pláče bolestí, bych nikomu nepřála. Dcerku mi pak přivezli ve vozíčku jako v supermarketu a mně strašně chyběl porod jako přechodový rituál, kdy miminko už není ve mně ale u mě. Dcerka beze mne byla dvě noci a den a já rezignovala, protože jsem se cítila zdravotně tak špatně, že bych se o ni nedokázala postarat. Nikdy jsem nedokázala říct větu, že jsem porodila dceru, a trápila se kvůli tomu až do té doby, než JSEM PORODILA Valentýnku.

Jana: Moc Vám děkuji za upřímné sdílení. Jak jste se na druhý porod připravovala a co Vám při porodu nejvíc pomáhalo?

Dominika: Dcerku Madlenku jsme si vypiplali tulením, šátky a kontaktním rodičovstvím vůbec, ale napodruhé jsem si to přála úplně jinak. Méně vyšetření, malá porodnice, jiná dula, žádné měření jizvy, odhady váhy ani dohady o „přenášení“ před 42. tt.

A co mi pomohlo? Odblokování stresu z prvního porodu naší dulou pomocí metody EFT. Pak relaxační těhotenské plavání s bývalou dulou Danou (Praha, Ve vodě doma), to bylo úžasné. Také mi namíchala Bachovky a dodala klid. 🙂

Vzala jsem celé těhotenství pohodověji. Bez lněného semínka, s trochou maliníku a oproti prvnímu jsem s Aniballem nakonec cvičila jen čtyřikrát. I tak se ovšem dostala na 25 cm (neuvěřitelný, co všechno si tělo dokáže zapamatovat). Nakonec měla Valentýnka hlavičku 34 cm a já zvládla vše bez poranění. 🙂

Na uvolnění mi hrozně pomohlo Předporodní ladění s mou dulou Monikou Kašparovou a PA Martinou Suchardovou. Obě jsou to úžasné ženy. Od Martiny jsem pak dostala relaxační těhotenské omalovánky. Jsou velmi uvolňující a motivující. Pár týdnů před porodem jsem si přečetla knihu Hypnoporod a využila úžasné afirmace z kurzu Jemného zrození. Celý porod jsem prodýchávala dle metody Hypnoporod a myslím, že to fungovalo skvěle.

Porodní asistentka mi jen řekla, že to jde skvěle, že to dělám dobře a ať to úplně stejně dělám dál. Tak jsem si stále počítala, dýchala, netlačila a mezi 5 cm a Valentýnkou na světě bylo tak 15 minut.

Jistě chápete mou euforii.

No a pak afirmační věta s obrázkem z Vašeho e-booku Přirozený porod poprvé „MÉ TĚLO JE DOKONALÝM NÁSTROJEM ZROZENÍ“ byla zopakována mnohokrát. 🙂 Stáhla jsem si ji do mobilu, kde mi jako tapeta skvěle posloužila. 🙂

Jana: Děkuji za Vaše sdílení. Mám velkou radost, že jsem mohla svým střípkem přispět Vašemu krásnému porodu.

Díky svým třem dětem jsem našla cestu k empatickému vnímání dětské duše a s důvěrou čerpám z napojení na svou intuici. Podporuji ženy v přirozeném porodu po předchozím císařském řezu, v raném poporodním období, v empatickém vnímání dětské duše, kojení a radostném mateřství. Jsem poradkyní přirozeného kojení. Můj osobní příběh najdete zde >>
Komentáře
  • Rubriky
  • Instagram