Na první pohled to tak může vypadat, zvlášť když ho položíte na zádíčka.
Zkuste ho ale otočit na bříško. Nemyslím na podložku! Položte ho na sebe – na matčino tělo a ty stejné pohyby najednou začnou dávat smysl.
Ty stejné pohyby už nejsou náhodnými výstřely neohrabaného nemluvněte, které nesmyslně máchá ručičkama, lekavě je rozhazuje a prázdně kope nožkama. Z nekoordinovaných pohybů se stává dokonalá souhra reflexivních pohybů.
Jedná se o vrozené reflexy, které miminko dostalo do vínku. Navazují na sebe, prolínají se a všechny společně mají jeden cíl – přisát se – kojit se – přežít*!
Vědci je zkoumají a popsáno jich je víc než dvacet.
A je jich mnohem víc, některé z nich popisuje Wikipedia, jiné najdete jen v odborné literatuře.
Na fotce od Mari Cardoso, se kterou jsem se domluvila na publikaci jejích úžasných fotografií, se miminko vzpírá na nožičkách, které mu dávají oporu a nedovolí mu sklouznout. V kombinaci s několika dalšími vrozenými reflexy miminko bezpečně najde maminčin prs.
Zkuste mu ale dát ponožky nebo overálek, a jeho reflexy tím okamžitě potlačíte.
Zkuste ho zabalit do zavinovačky, a nic z toho nebude fungovat tak, jak příroda zamýšlela, když ho vybavovala na první okamžiky života po porodu.
Položte ho na záda, a ze smysluplných pohybů, které jsou naprogramované přesně tak, aby vedly ke kojení, zbyde jen změť nesmyslně prolínajících se pohybů.
Miminko není bezbranný tvoreček. Miminko je aktivním účastníkem kojení, pokud mu to dovolíme.
Nejenže je schopné samo najít zdroj potravy, miminko je také schopné samo se přisát.
Říkáme tomu „samopřisátí“.
Proč je tak důležité, aby se miminko samo přisálo?
Samopřisátí není totéž, jako když miminku do otevřené pusinky „nacpeme“ maminčino nějak naformované prso. A ano, to se často děje už v porodnici…
Miminko si při samopřisátí nachází svůj vlastní způsob, jak se k matčině prsu přisát.
Tady bych ráda zmínila, že každá prsa jsou vhodná pro kojení!
Všechny typy bradavek je miminko schopné nasát. Jen k tomu potřebuje dostatek času a prostoru, aby mohlo vhodně zapojit své vrozené reflexy, nezasahovat do procesu samopřisátí a vhodně miminko podpořit.
Mari Cardoso – Fotografía de Parto
Více o „savčí poloze“ najdete na stránkách www.prirozenekojeni.cz.
Miminko, které se přisaje samo, si najde svůj jedinečný a dokonalý způsob, jak se přisát a jeho přisátí bude ve většině případů správné.
Po dobu prvních 2-3 měsíců dochází k „fixování“ sacích pohybů.
V této době je důležité miminku do pusinky nedávat žádné náhražky prsu, jako je dudlík, silikonový klobouček na kojení nebo láhev.
Při sání z prsu jsou zapojeny jiné svaly, miminko dělá jiné pohyby, než při sání z láhve, sání dudlíku, nebo při kojení přes silikonový klobouček. Dokonce i prst, po kterém se často podává příkrm ze stříkačky, může působit jisté potíže.Miminko by si tak fixovalo nesprávné sací pohyby a to by mohlo kojení poškozovat.
Pak dejte svému miminku příležitost dojít k samopřisátí později.
Pokud jste už z porodnice doma, udělejte si pokračování bondingu, nebo opožděný bonding. Využijte kontaktu kůže na kůži, který ve spojení se savčí polohou bude vaše miminko k samopřisátí motivovat.
Dokrm se dá podat i alternativním způsobem. Jak podat dokrm a nenarušit kojení píšu v článku………
Koukněte na článek o silikonových kloboučcích a dopřejte svému miminku možnost najít cestu k vašemu mléku bez kloboučku.
Pak bude nejlepší, když si domů pozvete laktační poradkyni, která vám pomůže najít cestu k bezproblémovému kojení.
Seznam poradkyň přirozeného kojení najdete na stránce www.prirozenekojeni.cz/kontakty-na-poradkyne.
Za souhlas s publikováním krásných fotografií vrozených reflexů miminek děkuji Mari Cardoso – Fotografía de Parto.