Laktační poradkyně – zlatnice

Cože? Ty jsi zlatnice? Jo, to o mě ví málokdo. Povím vám, jak jsem se ke zlatničení dostala…

Malá holka

Jako malá holka jsem milovala víkendy a prázdniny u babičky. Milovala jsem všechna zvířata, co jsme u babičky měli, zelenou trávu a čerstvý vzduch. A taky dědovu dílnu ve sklepě. Vrtačku, drátky, kleště … Strašně ráda jsem se tam zašívala a tvořila. Svlíkala jsem bužírky z drátků a drátky jsem tvarovala tak, aby v nich držely kameny. Ze silnějších drátků jsem tvořila prsteny, náramky, no prostě jsem se tam vždycky pěkně vyřádila.

Taky jsem sbírala kamínky. Každou chvíli jsem našla nějaký, pro který stálo za to se sehnout. Láska ke kamenům mi zůstala. Učila jsem se znát jejich účinky a vnímala jejich energii.

Později, když jsem se stala maminkou a po několika letech manželství jsme se s bývalým mužem rozešli, seděli jsme s kamarády u ohně a povídali si. Ptala jsem se, čím kdo chtěl být. Všichni jsme vzpomínali na naše dětské sny, ale nikdo z nás svou vysněnou práci nedělal. A pak ta otázka padla na mě.

Čím jsi chtěla být Ty?

„Zlatnice :-)“

No jo… vždyť já jsem chtěla být zlatnicí. A tak mi to v té hlavě znělo, že jsem si řekla: „Proč ne?“

Cesta za splněným snem

Kdy jindy bych si měla svůj sen splnit, než teď? Byla jsem s Johankou sama a cítila jsem, že potřebuju mít něco, čemu budu svou energii, vedle péče o maličkou dcerku, věnovat.

Přihlásila jsem na zlatnický učňák. V práci jsem si domluvila zkrácený úvazek, abych mohla do dílny docházet a začala jsem se učit. Byla to nádhera.

Netušila jsem, jak krásné je pájení stříbra. Bylo to okouzlující a vzrušující. Ten moment, kdy se spojí dva kusy stříbra, který vyžaduje absolutní pozornost, se podobá jiskření před bouřkou. Když je ohně málo, nespojí se a když je ho moc, sešmelcuje se (rozuměj – přetaví se). Stříbro pro mě bylo krásnější, než bílé zlato.

Naučila jsem se, jak vyrábět řetízky, jak tvořit prsteny, náramky, náušnice i brože.

 

Úspěšně jsem složila závěrečné zkoušky, tehdy už s dalším miminkem v bříšku.

Jenže… s miminkem toho člověk moc neudělá a už vůbec se mi nedařilo dát dohromady zlatničení – koncentrovanou práci, která vás na hodiny pohltí, s péči o mrňouska, co si žádá svou pozornost. A tak jsem zlatničení pověsila na hřebík a doufala jsem, že ne na moc dlouho…

Stala jsem se laktační poradkyní

Po dvou letech přišlo další těhotenství, začala jsem psát blog a z mojí každodenní reality a zájmu se stalo i mé povolání. Stala jsem se laktační poradkyní. Nádherná a smysluplná práce, ve které vidím naplnění. Miluju tu proměnu, kterou mohu během poradenství pozorovat. Jak se ženy, které požádají o pomoc a podporu v kojením, ponoří do své vlastní mateřské intuice. Napojí se na své miminko a porozumí jeho potřebám.

Odcházím pak s pocitem vděčnosti, že mohu být prostředníkem ve větší spokojenosti maminek a jejich dětí. Pak mi moje práce dává smysl.

Často jsem přemýšlela, jak tyhle dvě věci – zlatničení a laktační poradenství – propojit. V hlavě se mi rýsovala představa. A pak cink!

Kloboučky z ryzího stříbra

Stříbrné kloboučky na kojení jsem znala z praxe. Věděla jsem, že ženám pomáhají a o antibakteriálních vlastnostech stříbra jsme se učili i na škole. To, že se vojákům za válek do ran vkládaly plátky ryzího stříbra, aby se jim rány rychleji zacelovaly, je známá věc. To, že se do studní házely stříbrné mince a nápoje se pily ze stříbrných džbánů, to se dozví každý návštěvník zámku. V lékárnách se dají koupit náplasti na popáleniny se stříbrem a dokonce i do textilií se vetkává stříbro, aby se bakterie nemnožily.

Není žádná novinka, že stříbro má antibakteriální účinky, jen se na to v době propagandy antibiotické léčby trochu pozapomnělo.

A tak jsem si řekla, že to zkusím. KLOBOUČKY Z RYZÍHO STŘÍBRA pro kojící ženy propojily dva zdánlivě nesouvisející obory – zlatnictví a laktační poradenství.

Kloboučky vyrábím ve dvou velikostech, aby lépe kopírovaly tvar ženské bradavky a ionty stříbra tak lépe pronikaly do míst, kde je jich třeba.

Věřím, že 100% ruční práci a poctivé české řemeslo ocení nejedna kojící žena. Stříbrné kloboučky se nezkazí, jejich trvanlivost není časově omezená.

Můžete je uschovat pro svoje dcery jako rodinné dědictví, nebo si z nich můžete nechat udělat šperk, který vám bude připomínat krásné období kojení.

Díky svým třem dětem jsem našla cestu k empatickému vnímání dětské duše a s důvěrou čerpám z napojení na svou intuici. Podporuji ženy v přirozeném porodu po předchozím císařském řezu, v raném poporodním období, v empatickém vnímání dětské duše, kojení a radostném mateřství. Jsem poradkyní přirozeného kojení. Můj osobní příběh najdete zde >>
Komentáře
  • Rubriky
  • Instagram