Přála jsem si porodit své třetí děťátko vlastními silami, v souladu s mým tělem a bez použití umělých hormonů.
Po zkušenosti z mého druhého porodu jsem byla vyléčená ze slepé důvěry našemu porodnickému systému. Stále mám v živé paměti nepříjemně bolestivou kanylu zavedenou „pro jistotu“ bez předchozího upozornění do hřbetu ruky. Moc dobře si pamatuji na obrovské přetlaky v prsou po prvním porodu císařským řezem, kdy jsem byla nadopovaná vším možným. Nic takového jsem nechtěla znovu a bezdůvodně postoupit a svůj třetí porod jsem si vykreslila ve své představivosti do detailů a pečlivě jsem své porodní přání sepsala.
Podle doporučení WHO je v porodnicích obvyklou praxí, že se matce po porodu podá nitrožilně lék, který způsobí rychlé stažení dělohy, tím urychluje odloučení placenty a má vliv na stažení cév, čímž zmenšuje krevní ztráty. Oxytocin je doporučený lék pro prevenci poporodního krvácení. Když není k dispozici oxytocin, doporučují se jiná uterotonika (ergometrin, methylergometrin nebo jiné kombinace oxytocinu).
Proč bych si měla nechat zbytečně do těla vpravovat umělý oxytocin, který blokuje vyplavování toho přirozeně se vyskytujícího.
Důsledky podání PITOCINU a jeho nežádoucí účinky jsou dosud ignorovány.
Zatímco přirozený oxytocin nastavuje v mozku mateřské chování, podání umělého oxytocinu – pitocinu blokuje vylučování přirozeného oxytocinu.
Pitocin neprochází hemoencefalickou bariérou, a tak nedochází k těmto přirozeným a žádaným účinkům.
Vzhledem k nižším hladinám oxytocinu v mozku při podání syntetického oxytocinu je možné narušení vztahu matky a dítěte. V jakém rozsahu a jaké závažnosti je takové narušení, nebylo ve studiích na lidech zatím zkoumáno, uvádí Wikiscripta.
S paní doktorkou jsme se domluvily na půl hodině, během které se má placenta v ideálním případě odloučit. Věřila jsem, že to stihne.
A tak se také stalo. Placenta byla za půl hodiny od porodu připravena a na malé zatlačení vyklouzla ven.
Požádala jsem paní doktorku, aby mi placentu ukázala.
„Vy ji chcete vidět?“, podivila se. Prohlédli jsme si ji, zjistili, kterou stranou je přirostlá k děložní stěně a kde jsou vaky blan.
„Chcete ji ?“ Mé porodní asistentce se blýskly hvězdičky v očích, zatímco můj muž oči protáčel, co že jsem to zase vymyslela.
Nadšeně jsem souhlasila.
Z porodnice jsem spěchala. Ne kvůli placentě:-), ale za svou dvouletou dcerkou.
Byl to právě druhý poporodní den a já jsem se cítila děsně unavená. Hormony se s nástupem laktace vyplavovaly po hektolitrech a doma mě po dvou dnech mé nepřítomnosti čekala pěkná spoušť. Místo odpočinku jsem šla uklízet.
Byla jsem na dně. Vyčerpaná jsem si vzpomněla na placentu! Miminko spinkalo, dcerky byly venku a já jsem měla čas.
Placentu jsem omyla pod tekoucí vodou a položila před sebe…
Jak se dá placenta zpracovat už jsem věděla.
S trochou ostychu jsem ukrojila tři kousky velké asi jako mince. Dala do nádoby s mraženými jahodami, kouskem banánu, drceným lněným semínkem a zalila jablečným moštem a všechno jsem rozmixovala. S posvátnou úctou jsem přistoupila k mému malému spinkajícímu pokladu.
Napila jsem se. Ta chuť byla úžasná. S každým douškem jsem cítila, jak se živoucí energie rozlévá mým tělem.
Přesně tak jsem se cítila. Únava byla pryč.
Další dny jsem rituál zopakovala. Cítila jsem, jak mi koktejl dodává sílu, jak mě nabíjí.
Část placenty jsem použila na výrobu placentové tinktury.
A zbývající část placenty jsem zamrazila a na jaře jsme ji symbolicky uložili pod strom, který odpovídá podle horoskopu datu narození mého syna.
a jejích výjimečných účincích, možnostech zpracování včetně