Novorozené miminko má jedinou touhu – zůstat ve spojení se svou maminkou.
Pokud ho po porodu, který s sebou vždy nese jistou míru stresu, přivítá láskyplná náruč maminky, na kterou je zvyklé, zná tlukot jejího srdce i její energii, protože se v její děloze po dobu těhotenství vyvíjelo, cítí se být přijato a v bezpečí.
Pokud je ale miminko po porodu nepřirozeně vytrženo ze známého mateřského prostředí, dotýkají se ho cizí ruce v gumových rukavicích, je vyšetřováno, ošetřováno, dostává injekci, svítí na něj ostré světlo, kapou mu do očí… Zkuste si představit, jak se takové miminko cítí. Obraz světa, do kterého se narodilo, je zcela odlišný od toho, jaký zažívá miminko, které zůstává i po porodu u své maminky.
Tyto pocity se zapisují hluboko do podvědomí a mohou ho pak provázet celým životem.
Bonding je název převzatý z anglického slova připoutání, propojení a je používán v souvislosti s vytvářením prvotního pouta a navázání vztahu mezi matkou a novorozeným dítětem.
Právě prožitý porod je vyvážen láskyplným setkáním a vytouženým odpočinkem. Bonding je sladkou odměnou za těžkou práci, kterou miminko i maminka právě odvedly.
Maminka a miminko by se v prvních hodinách po porodu neměly v žádném případě oddělovat (kromě případů, kdy jde skutečně o život). Po přirozeném porodu je miminko obvykle položeno na břicho své maminky. Zdravé miminko má instinktivní schopnost samo se doplazit k prsu, najít bradavku a přisát se.
Měření, vážení, koupání, to všechno jsou záležitosti velmi nepodstatné v porovnání s tím, co miminku dopřejete nerušeným bondingem.
Přestože by matka a dítě měly být vnímány i po porodu jako jeden celek a oddělovat matku a její novorozené dítě jde proti veškeré přirozenosti, je to bohužel běžná praxe.
Po porodu zůstává žena obvykle dvě hodiny na porodním sále. Dochází k odloučení placenty, lékaři kontrolují a ošetřují případná poranění. Pozoruje se, jestli je matka a dítě v pořádku.
Některé porodnice nerespektují doporučení světových zdravotnických organizací a dál jednají podle rutinně zavedených postupů. Často je miminku po porodu přerušen pupečník ještě dříve, než samovolně dotepá, a miminko je odneseno na vyšetření a ošetření (v lepším případě) na vyhřívané lůžko. Pak je mamince vráceno zabalené v plenách a zavinovačce a s čepičkou.
Vzájemný oční kontakt učí miminko rozpoznat tvář matky. Vzdálenost je přesně taková, jakou miminko dokáže vidět, i když jeho zrak není zatím plně rozvinutý.
Na první pohled do očí svého novorozeného miminka nikdy nezapomenete a v jejich hloubce najdete nekonečnou lásku.
Miminko slyší tlukot srdce matky, který jej provázel celým prenatálním obdobím, a maminka možná poprvé uslyší pláč miminka, který později bezpečně rozezná od pláče jiných dětí. Spokojené miminko ale po porodu vůbec plakat nemusí.
První něžné doteky dodávají miminku pocit bezpečí a přijetí. Kontakt kůže na kůži zlepšuje poporodní adaptaci a podporuje vrozené reflexy, které vedou k samopřisátí a bezproblémovému kojení. Jemné houpání matčina hrudníku při dýchání zároveň stimuluje miminko ke klidnému dechu.
Vlivem vysoké hladiny oxytocinu se rozšiřují cévy a matčin hrudník zvyšuje teplotu. Maminčino tělo se stává přirozenou vyhřívanou dečkou svému miminku.
Čich je dalším důležitým smyslem, který dokáže evokovat vzpomínky na základě vůní a pachů. Během bondingu zapojuje čich miminko i maminka. Plodová voda má stejnou vůni jako mateřské mléko. Miminko s jistotou cítí, kde se má přisát.
Maminka zase cítí vůni svého miminka, která je po porodu intenzivní, nenarušená a nezaměnitelná.
Při bondingu miminku nedávejte čepičku. Ta by čichové vjemy velmi potlačila.
Chuť a čich jsou úzce spjaty. Miminko v prenatálním období polykalo plodovou vodu, která voní jako mateřské mléko. Vůně ho bezpečně vede k prsu, kde poprvé ochutná mateřské supermléko – kolostrum.
Než se miminko poprvé přisaje, často si do pusinky strká ručičky. Do jeho zažívacího traktu tak vstupují ty správné mateřské bakterie, které posbíralo při průchodu porodními cestami. Tím, že se dotýká matčiny pokožky svým tělem, získává mikrobiom* matčina těla, což pozitivně ovlivňuje jeho imunitu a správné osídlení střevní mikroflóry.
Miminka, která se narodí císařským řezem, nepřijdou do styku s bakteriemi, jež se nachází v porodních cestách. Tyto bakterie je možné doplnit pomocí tzv. „vaginal seeding“ a mikrobiální osídlení jejich tělíčka pozitivně podpořit bondingem.
Co je to šestý smysl?
Bonding nechá rozvinout vaši mateřskou intuici na plné pecky a právě pomocí zmíněných pěti základních lidských smyslů se vše propojí ve smyslu šestém. Bonding vám pomůže naladit se na své miminko a intuitivně vnímat jeho potřeby. Bude pro vás snazší rozumět svému malému pokladu.
V rovině instinktů jsme na tom podobně jako zvířata. Zkuste zvířecí matce sebrat její mládě hned po porodu a po nějaké době jí ho vrátit. Pravděpodobně nebude vědět, že je její. Naštěstí si my lidé dokážeme mnoho věcí vysvětlit pomocí rozumu…
Možná vás napadá co dělat, když jste se svým miminkem neměla možnost bonding prožít.
Přestože je bonding důležitou a přirozenou součástí poporodní adaptace, cestu ke svému dítěti a mateřství najdete, i když bonding nemohl proběhnout bezprostředně po porodu.
Ani já jsem neměla možnost prožít bonding se svými dvěma dcerami a prožila jsem ho až při třetím porodu.
Udělejte si bonding později. Čím dřív, tím líp. Přesně tak, jak to mělo být hned po porodu. I takový opožděný bonding má velmi pozitivní vliv na vztah matky a dítěte. Moje mladší dcera ho miluje a jeden čas ho doslova vyžadovala. Ta starší (skoro 18 letá) už ale nechce. 🙂
Nikdy nevíte, s kým se v porodnici setkáte a jaký bude jeho pohled na bonding. Jestli vám dopřejí tolik času, kolik si budete přát, nebo budou považovat 5 minut za dostačující.
Pokud se chystáte na porod v porodnici, doporučuji vám sepsat své porodní přání a uvést v něm, jaké postupy si při svém porodu přejete a jaké si naopak nepřejete. O bondingu tak, jak si ho představujete, se ve svém porodním přání určitě zmiňte.