„Kojení je krásná věc, ale když se střídá jeden problém za druhým…“

S Klárkou jsme se poznaly na Podpůrné skupině pro kontaktní rodičovství, kam přišla ještě s bříškem načerpat inspiraci k porodu.

Povídaly jsme si o tom, jak přistupovat k plánovanému císařskému řezu, aby byl co nejšetrnější. Přestože se Klárka o porod zajímala a věděla, co může čekat, co si přeje a čemu je dobré se vyvarovat, samotný porod se od jejího přání v některých detailech odchýlil.

Byla ráda, že ji k porodu mohl doprovodit její muž, ale poporodní separaci s miminkem nezabránili.

Klárka si i s kojením užila své. Sice se jí velmi rychle podařilo odstranit silikonové kloboučky na kojení, její citlivá prsa ale při kojení krvácela. Vytvořila se jí vnitřní ragáda, která sice nebyla na první pohled vidět, zato ale hodně bolela a s mlékem se mísilo velké množství krve.

Trocha krve v mléce by miminku neuškodila. Když ale miminko začalo krev přijatou s mlékem zvracet, situace nabrala na závažnosti a bylo potřeba udělat určitá opatření. Z bolavého prsu Klárka mléko odsávala a šetřila ho. Víc kojila z prsu zdravého, aby dala vnitřní ragádě čas na zahojení…

Klárčin příběh kojení:

Klárko, jaká byla Tvoje představa o kojení, když jsi byla těhotná? Zajímala jsi se o kojení v době před porodem?

O kojení jsem se před porodem zajímala, věděla jsem, že to není žádná sranda, že mohou nastat problémy, ale nějak víc do hloubky jsem to nestudovala. Jen jsem byla rozhodnutá, že kojit prostě budu a přes to nejede vlak.

Představa byla jiná než realita, nečekala jsem, že kojení může bolet a už vůbec, že budu mít s kojením problémy.

Vnímáš nějakou souvislost mezi tím, jak probíhal porod, co se dělo bezprostředně po porodu
a kojením?

Rodila jsem císařským řezem a syna jsem u sebe bohužel neměla, ležela jsem na jipce. Nosili mi ho každé 3 hodiny na kojení ve dne a v noci vůbec.

Myslím si, že kdybych byla se synem non-stop hned, tak to mohlo být jiné.

Jaká je Tvoje zkušenost s kojením – Jaký je Tvůj „kojící příběh“?

Kojení je pro mě krásná věc, která je jen moje a syna.  Oba si užíváme, že ty chvíle jsou jen a pouze pro nás, užíváme si vzájemnou blízkost.

Přestože to je krásná věc, od začátku kojení jsem měla jeden problém za druhým.

Z porodnice jsem odcházela s kloboučkama, bolely mě prsa, měla jsem ragády a při kojení mi z prsou tekla krev.

První měsíce jsem kojila s velkou bolestí, ale byla jsem rozhodnutá se nevzdat.

Jedno odpoledne jsem dala spát malého do postýlky a za chvíli jsem slyšela, jak začal kuckat. Běžela jsem tam a našla jsem ho v postýlce, kde bylo plno zvratků s krví. Pro mě nejhorší pohled na světě.

Jeli jsme okamžitě na pohotovost, kde mě doktor uklidnil, že malý je v pořádku, že se jedná o krev, kterou pil během kojení společně s mlékem. Doktor mi doporučil abych aspoň týden nekojila a nechala prsa zahojit.

Z pohotovosti jsem odjížděla s UM (umělým mlékem) a v totální depresi, že to je konec kojení.

Ale nechtěla jsem se vzdát, ve dne v noci jsem odsávala, i když jsem toho odsávačkou nikdy moc neodsála.  Malý dostával částečně UM i moje mléko.

Po pár dnech jsem zase zkusila kojit. I když to pořád pekelně bolelo, tak s mlékem už krev nešla. Malému bylo něco přes 3 měsíce a u kojení se hrozně kroutil, pořád se odtahoval a plakal. Začala jsem si myslet, že mu moje mléko nestačí.

Když ale po několika dnech začal odmítat i lahvičku, došlo mi, že to není hladem a lahev letěla pryč. Už jsem se k ní nikdy nevrátila.

Musela jsem začít věřit sama sobě i malému. Že se nebude dobrovolně trápit hlady a já budu mít pro něj vždycky dost mléka.

Na hojení ragád jsem vyzkoušela všechny možné i nemožné mastičky, silikonové kloboučky, ochranné vložky a já nevím co. Ragáda ale byla zřejmě uvnitř a nic moc nefungovalo.

A pak jak když utne. Kojení přestalo bolet a já si ho konečně mohla naplno užívat.

Jenže kolem 11 měsíce mě syn začal kousat a ragáda se mi udělala znovu. Myslela jsem si že už mám vše špatné za sebou a ono to tu bylo zas.

Naštěstí mi moje úžasná laktační poradkyně Jana půjčila stříbrné kloboučky a tím mě zachránila, jako už po několikáté.

Snažila jsem se přijít na to, proč syn kouše a dočetla jsem se:

• odstranit flašku,
• nedávat kapsičky s přesnídávkou
• nepoužívat plastovou lžičku.

Té lžičce jsem nevěřila vůbec, ale nakonec to bylo asi to hlavní, co pomohlo. Takže opravdu – žádné náhražky.

Jak dlouho plánuješ kojit?

Před porodem jsme byla rozhodnutá, že budu kojit do roka, že pak už je to divný.

A teď? Budu kojit tak dlouho, jak to bude syn vyžadovat, prostě do samoodstavu. I když to znamená, že v noci se syn budí každou hodinu a potřebuje si dát prsíčko. I když jsem se pořádně nevyspala ani nepamatuju a nemůžu dát hlídat, protože nikdo jiný malého neuspí. Ani tak bych neměnila a nepřestala kojit. Protože právě teď mě potřebuje a já mu teď chci dát nejvíc, co můžu.

Dostalo se Ti takové podpory od laktačních poradkyň v porodnici, jakou jsi očekávala? Jak zpětně podporu kojení v porodnici hodnotíš?

V porodnici jsem se nesetkala s podporou ke kojení.

Hned první den po porodu mi bylo řečeno, že mám špatné bradavky, že bez kloboučků kojit nebudu.

Od prvního dne to byl boj. Ale jen co jsem přišla z porodnice, tak mi přijela domů Janička a ta mi s kojením neskutečně pomohla a já se tak zbavila kloboučků.

Přístup ke kojení je věc, která by se v porodnicích jednoznačně měla změnit!

Podporovalo Tě Tvoje okolí v kojení? Jak se ke kojení staví Tví nejbližší?

Okolí mě hodně podporovalo. Rodina za mnou stála.

Když jsem ale měla problémy, doporučovali mi přestat. Ne, že by mě nechtěli podpořit, mysleli to dobře s ohledem na můj zdravotní stav.

Teď mě všichni obdivují, jak jsme vše překonali a stále kojíme.

Takže podporu mám velikou.

Co Ti nejvíc pomohlo překonat potíže?

Pevná vůle ke kojení, laktační poradkyně a podporující skupina na Facebooku.

Co bys vzkázala svému mladšímu já ještě před porodem? Udělala bys něco jinak, kdybys věděla, co víš teď?

Určitě bych se o kojení zajímala víc už před porodem a poslechla některé rady hned napoprvé.